Při stavbě malých zařízení používám zdroj, který má plynule regulovatelný výstup o na- pětí 2,3 až 20 V a proudovou pojistku, nastavitelnou na 25 mA, 250 mA a 2,5 A. Plovoucí zem umožňuje připojit zdroj do série s jiným ( pevným ) zdrojem, na příklad 15 V a získat tak výstupní napětí 17,3 V až 35 V.

Jediné měřidlo na předním panelu ukazuje napětí na výstupních svorkách nebo po přepnutí proud, tekoucí do spotřebiče. Rozsah napětí je 25 V, rozsah proudového měření je přepínán spolu s nastavením proudové pojistky. Vzhledem k tomu, že nastavení výstupního napětí je vidět z natočení šipky na předním panelu, mám měřidlo většinou přepnuto na proudový roz- sah.

Pro konstrukci bylo využito návrhu Jána Gombara, uveřejněného v Rádiožurnálu 4/2002, včetně desky plošných spojů s rozmístěním součástek. Celý původní článek je přiložen.

Ve svém zdroji jsem použil jenom jednu větev „ Laboratórného zdroja 3 – 40 V“. Diody v Gretzu jsem přemostil polštářkovými kondenzátory a filtrační kondenzátor jsem použil jenom jeden. Přepínač proudové pojistky je řešen dvěma Izostaty. Pokud není zapnut žádný, je proudová pojistka nastavena na 25 mA.

Vypnutí pojistky jsem nastavil nepatrně za rozsah panelového měřidla. Opření ručky o pravý doraz měřidlo neohrozí a já nejsem uveden v omyl, že spotřebič má odběr toliko, co ukazuje měřidlo na konci stupnice.

Na fotografiích je vidět, že zdroj je na přívodu ze sítě opatřen pojistkou, filtračním členem a signální světelnou diodou, upozorňující, že je zapnut. Krajní Izostaty jsou samostatné přepínače, vnitřní Izostaty se navzájem vypínají. Trafo má označení 240/18 V, sekundární vinutí bylo doplněno na 20 V.

Úspěšná práce spočívá v pečlivém nastavení rezistorů R4, R6, R7 tak, aby k vypnutí došlo v požadovaném proudu. Pak nastavíme předřadné rezistory měřidla. Moje měřidlo byl původně voltmetr 30 V, deprézský systém.

A nakonec malá drobnost. Připojíme-li na výstup zapnutého zdroje vysokoohmová sluchátka v sérii se svitkovým kondenzátorem asi 1 M/ 100 V, nesmíme slyšet žádný hukot, vrčení a p. V opačném případě bude zdroj pro naše konstrukce nepoužitelný, což platí pro všechny další zdroje k našim sdělovacím zařízením. VY 73 !

Abychom byli schopni této nabídky využít, musíme mít poměrně jednoduché zařízení k přenesení hotového programu ve tvaru program.HEX do paměti požadovaného procesoru. A k tomu slouží popisovaná „Napalovačka pre 18- a 8-pinové PIC mikrokontroléry“.

Článek uveřejněn v Radiožurnálu 1/04 , na str. 12, autor Ján Gombar. A budiž řečeno, všechny jeho zde uvedené konstrukce pracují bezchybně. K fotografiím vypalovačky jsem připojil i snímky podobné vypalovačky, nazvané „JDM PIC programmer“, jejíž popis, včetně postupu při instalaci programu na vypalování, který je volně k dispozici na internetu, byl uveřejněn v ARádiu praktická elektronika 8/2004 , str. 23.

Jenom malá poznámka, obě vypalovačky využívají náboje v elektrolytickém kondenzátoru. A pokud jsou delší dobu odstaveny, je dobré je před použitím zapojit a naformovat uvedený kondenzátor. VY 73 !

je poloautomatický telegrafní klíč. Po složitých mechanických konstrukcích a pak klopných obvodech elektronkových, tranzistorových a následných integrovaných logických, se pro vytvoření telegrafní značky začal používat mikroprocesor. Kdo by odolal a nepostavil si takové „jednoduché a spolehlivé“ zařízení.

Autorem návodu v Rádiožurnálu č. 2/00 , str. 11 je opět Ján Gombar, článek je přiložen.

Tištěný spoj jsem umístil spolu se zdrojem, bzučákem, pastičkou a reostaty pro rychlost a sílu signálu bzučáku do krabičky od mikrofonu, která má jednoduchou pojistku proti otevření. Na víko krabičky jsou vyvedeny pomocí obalů ze zničených germaniových tranzistorů mikrospínače a signalizační diody. 3 tužkové články vydrží, dle konstrukce, i několik let bez vypínání. Dvoupádlová pastička byla vyrobena na jižní Moravě již před několika desítkami let a je stále perfektní, hi.

Od stejného autora byly vytvořeny další verze jednoduchých CW klíčů s levnějšími i vhodnějšími mikroprocesory, zájemci se jistě po jiných číslech Rádiožurnálu podívají. Přeji všem radost z výsledků práce.

Myšlenka použít digitální měření kmitočtu se stabilizací není nová, setkal jsem se s ní už asi před 35 léty. Ale konstrukční řešení s prvními číslicovými obvody bylo složité a objemné, hi.

Autor návrhu s mikroprocesorem Daniel Synak OM1DS opatřil stupnici i možností zvolit si libovolný mezifrekvenční kmitočet. Popis pod názvem QRP TRX so stabilizátorom VFO je uveřejněn v časopise RADIOAMATÉR 2-2012, str.18 a je přiložen.

Předmětem mého zájmu byla digitální stupnice se stabilizátorem, nacházející se na Obr. 3. Dodržel jsem elektrické součástky, jenom místo 2N2222, které nemám, jsem dal starší šuplíkové KSY 21 s malou úpravou pracovního režimu. Na místě oscilátoru Obr. 2 jsem použil známou amatérskou konstrukci VFO pro Krátkovlnný transceiver autorů OK2BSL a OK1BEG, viz Josef Daneš OK1YG Radiotechnika díl III !

Deska s jednostrannými plošnými spoji není opatřena po druhé straně stínicí fólií, jsou zde toliko součástky. Se strany plošných spojů je konektor pro jednořádkový displej, dva tlačítkové mikrospínače a signální svítivá dioda. Mikrospínače slouží k nastavení stupnice, svítivá dioda indikuje zhasnutím stabilizaci kmitočtu. Nastavovací prvky a svítivá dioda jsou vyvedeny na přední panel. Zapojení pracuje spolehlivě, jak uvádí autor. Pro naprogramování mikroprocesoru lze použít některý v předchozím článku uvedený JDM programátor.

Modul je využitelný pro různá QRP zařízení, která nemívají při své jednoduchosti dostatečně stabilní VFO.

Užitečnost GDO v radioamatérském koutku je známa. Konstrukcí bylo vymyšleno nepřeberné množství v závislosti na sortimentu použitých materiálů. Výborně pracující elektronková zařízení jsou nahrazena polovodičovými se snadným napájením z chemických zdrojů. Nepřesné odečítání kmitočtu je nahrazeno digitální stupnicí. Zůstala sada výměnných cívek.

Na tomto základě navrhl autor Martin Šenfeld OK1DXQ Sací měřič 150 MHz. Jeho článek v A Radio Praktická elektronika - 11/2005, vč. podrobného návodu na zhotovení je přiložen.

Na konstrukci mne zaujalo spojení oscilátoru s vestavěným čítačem a potřebný rozsah do 150 MHz. Příprava stavby ukázala pro mne tři překážky: slíbené zaslání naprogramovaného procesoru zklamalo, dělička stem do 150 MHz nebyla ke koupi a úsporné číslicovky LED taktéž. To mne donutilo upravit desku s tištěnými spoji pro použití čtyřmístného displeje LED a zhotovit děličku stem, kterou autor uveřejnil o několik měsíců později. Čtyřmístný displej má větší spotřebu na segmenty číslicovek, jejichž klíčování jsem proto doplnil tranzistory (přikresleno tužkou). Při uvádění do provozu se mi nepodařilo vyrobit dostatečně výkonný oscilátor nad 100 MHz pro následující děličku. Rezignoval jsem a pokračoval s tím, že GDO bude použitelné do 100 MHz.

Dále bylo čerpáno z Rádio Žurnálu 6/2006, kde autor Anton Mráz OM3LU v přiloženém článku Anténny mostík 1 – 100 MHz na meranie impedancie antény podrobně popisuje funkci i zhotovení jednoduchého vf můstku.

Prostor v krabičce umožňuje uložení zásobníčku se šesti tužkovými články pro měření v terénu. Do krabičky jsem připevnil k boční stěně oddělovací zesilovač od Ladislava Lapiše OK2BSL, uveřejněný v rubrice vítkovských radioamatérů ( schéma, vč. tištěného spoje ), který dává signál pro vf můstek. Ten je připájen podél boční stěny vedle souosého konektoru pro připojení měřeného objektu. K měření vyváženosti můstku slouží již vestavěný systém deprézského měřidla s operačním zesilovačem. Můstkem lze měřit impedanci s reálnou složkou větší než 0 až do 550 Ohmů. Na obrázku je vidět proměnný odpor 0 – 550 Ohmů v umělohmotném provedení a s vyvedením osky na boční stěnu. Imaginární složku lze kompenzovat vestavěným proměnným kondenzátorem z tranzistorového přijímače. Při měření na rezonančním kmitočtu je imaginární složka nulová a kondenzátor je nastaven na střední hodnotu kapacity. Většinu měření impedance dělám při rezonančním kmitočtu.

Napájení přístroje je v terénu tužkovými články, při měření doma používám podobný systém jako nabíječky mobilů, to je krabičku s vestavěným stabilizovaným a filtrovaným zdrojem, opatřenou síťovou zástrčkou a káblíkem s koncovkou do zásuvky na GDO, kde se odpojí vestavěné chemické zdroje. Krabičku – zdroj mám pro další měřiče : kontrolu FETů, dvoutónový generátor a p., které jsou využívány jen příležitostně, hi.

Doplnil jsem obrázky o desku plošných spojů pro displej LED typu BQ-M324RD.

Dozvěděl jsem se v Holicích, že tento přístroj stavělo nejméně 60 nadšenců. V tuhle chvíli se asi těší z úspěšné práce. Gratuluji !

Vysokofrekvenční zesilovač byl navrhován pro přizpůsobení směšovače k následujícímu krystalovému filtru.

Je uveden na webových stránkách Jirky Hellebranda OK1IKE v článku SUPER PŘIJÍMAČ – Kvalitní přijímač pro pásmo 80 m. Autor vybral popsaný zesilovač z více zkoušených zapojení pro jeho vlastnosti : vstupní i výstupní impedance 50 Ohmů a zřejmě i nízký vlastní šum a dobrá linearita při kolektorovém proudu 10 mA. Velmi dobře pracoval od 6 MHz do 11 MHz. Nebyl navrhován jako předzesilovač pro všechna amatérská KV pásma.

Konstrukce je jednou z řady mnoha jiných, které stojí za to si prohlédnout a nechat se inspirovat. Mi tedy nezbylo, než toliko nakreslit a vyrobit desku s tištěnými spoji a připájet součástky. Nastavení pracovního režimu je možné úpravou velikosti rezistoru 5k6*, který lze na tištěném spoji vyskládat ze dvou v sérii zapojených. Tranzistor můžeme opatřit chladičem.